majkl jackson

Vysráno dne: 2015-10-08

** update 22:58 Mám po procházce. Venku je velmi příjemně, pěkná demoverze podzimu. Tohle středoevropský počasí je prostě fajn, každej den, každá procházka je jiná, listí je jinak spadaný, tráva jinak dlouhá, počasí různý, od veder, přes chcanky a mlhy z blat až po kruté zimy severské. To se jinde zažít nedá. Děsí mě představa, že bych měl jít ven s čoklem a tam by bylo buď hrozně zasraný vedro nebo jen podělaný vedro. a všude převalující se písek. Vona i ta permanentní zima je na hovno, protože v minus 47 by se žádnej pes dobrovolně nevenčil, pokud by nebyl severskej. No a ten dnešní krásnej vlažnej podzim vytáhl ještě jednu várku malejch šnečků, takže jsem si zakřupal. Fakt sem nečekal, že si šnečky letos ještě dám. Jo, každej ve vesmíru se raduje z drobností narušujících stereotypy.

Včera sem měl od paní sousedky bramboráky, ale fakt libový, asi nejspíš předpřipravená odměna, jelikož mě hnedka při příchodu domů odchytla a požádala, jestli bych ji zapnul vafky. Dneska přinesla naprosto luxusní švestkovej koláč, epesní těsto tak akorát tlustý, hafo švestek a drobenka, sladká drobenka. Extáze.

No a na závěr si poznamenám, že konečně vím jak dlouho může trvat napsat takovou obyčejnou, brakovou nebo červenou knihu. Maximálně půl roku. Živit se psaním červený knihovny by znamenalo chrlit jednu knihu ročně. Psanou podle nějakýho univerzálního schématu. Říkala matka, že likvidovala nějakou prvorepublikovou červenou knihovnu, kterou nechtěl žádnej antikvariátník a skladovat ji nechtěla a prej by stačilo jen pozměnit reálie a znova vydat. Většinou jak nějaká chudá služka ke štěstí a bohatému továrníkovi přišla. Nejdřív svatbě nepřáli a pak nakonec jo. Takže já sem zhruba ve třetině svýho experimentu, kterým si chci na vlastní tělo zjistit odpověď na otázku, která mě trápí fakt dlouho a to jest, jak dlouho trvá spisovateli primitivní literatury napsat brakovou knihu, kde bude všechno jednoduchý. sex, drogy, atomovky, mimozemšťani, náckové, megapadouch a velmi zvláštní a divné zvraty. a podobně. dnes po skoro půl roce sem pokořil 201 stránku formátu libreoffice, 115 446 slov čili 705 054 znaků. 391.6 normostránky pokud to počítám dobře. no nechci se chlubit, vona to bude hrozná kravina zdarma pokud to dopíšu, ale pět měsíců po večerech. to de. za rok hotovo, když vše půjde podle teoretickýho plánu.

za odměnu zejtra odpoledne uklízím byt, v sobotu dopoledne koupelnu, večer si dám relaxy u televize a v neděli večer načnu další stovku.

======

** update 19:37 No, tak sem se konečně zastavil. Musel sem se ještě stavit v zahradnictví pro nějakej chemickej sajrajt na mšice, protože se zase svině objevily, navíc na pokojovejch kytkách. Dostaly svoji dávku a snad už konečně zmizej.

======

** update 14:28 Chlapík, kterej mi pomáhal se stanovama mi napsal, že by možná nebylo špatný se jít zeptat na obchodní rejstřík, zda-li je vůbec při změně nutný zápis. Oni prej logicky všichni notáři budou tvrdit, že stanovy jsou veřejná listina, že nutná jejich účast je, ale když sme vznikli jako společenství v roce 2000, tak je otázka jestli je nutný notář. No, sem zvědav co mi zejtra řeknou, mám naštěstí soud kousek, takže si zajdu na informace. Stejně mi, si myslim, řeknou, že nutná učast notáře je. Jo, tyhle zkurvený maloměšťácký problémy, bejt alternativec, tak se mě to vůbec netýká.

======

** update 13:16 V rádiu hrajou Majla Jacksona. Jo, o mrtvejch jen dobře, ale pořád jsou ty protestsongy takový přiteplený. Asi už nikdy nebudu tou správnou třináctiletou fanynkou.

Ale nějakej majkl není důležitej. Já teďka řeším takovej maloměšťáckej problém, protože mám pocit, že sem hrubě podcenil situaci. Takže pro všechny zbylé čtenáře z řad alternativců, organizátorů kulturních akcí až pro třicet lidi či z řad rentiérů, kteří pronajímají vzduchu byty v praze. O tom, s čím sem si naběhl, se určitě nikdy nedočtete na fejsbůkách, protože takový přízemní sračky stejně uživatelé fejsíku neřešej. Sháním notáře. Sháním vobyčejnýho notáře, kterýho bych v prosinci vytáhl na shromáždění, ze kterého by nám následně vyhotovil zápis.

Už sem oběhl všechny tři notáře v okolí černokostelecký, ale všichni mi v podstatě řekli, že sem se zbláznil, když sem si vzpomněl tak pozdě. Vždyť družstev a společenství jsou desítky, ba dokonce stovky a všichni mění letos stanovy. nebo aspoň většina. Notář na shromáždění, kde jsem byl minulej tejden, mi slušně vysvětlil, že je protekční a na mě sere. Takže dneska sem začal obíhat a vytelefonovávat notáře na Praze3 a čekám odpovědi na mejly, protože v jejich kancelářích mi sekretářky a tajemnice řekly, že to si musim domluvit s jejich zaměstnavateli notáři sám. A to sem si myslel, že dva měsíce předem pohoda. No, zase srážka s realitou.

Možná by nějakej alternativně uvažující jedinec řekl, že si za to můžu sám, že sem čůrák, že bych měl jednodušší nedělat nic, akorát chlastat, fetovat, občas souložit a do toho se starat a věnovat jen a pouze ženě, po který bych zahlazoval dluhy, platil ji cesty za prací a vůbec se staral, aby netrpěla nouzí a nemusela čtyři dny před vejplatou žrát brokolici, jelikož došly i peníze ve schovce. Práci pro vobyčejný slušný lidi, kteří mají obvykle víc práce než já, může dělat jenom kokot s politickejma ambicema a maloměšťáckým přístupem. Tak a teďka se můžete smát se svejma kámošema na fejsbůku, že znáte idiota, kterej za směšnou odměnu maká pro barák, kde žije. Určitě vám potvrdí, že je lepší nedělat nic, maximalně revoluci vytvářením online petic.

Ať Praha opencard radši rovnou zruší, říká majitel licencí. Jo, i já už dávno došel k pocitu, že ten Bém byl sice problém, ale ne ten největší.

Policie rozehnala party na kolejích. Studenti ‚bruslili‘ po vodě a močili z oken. Taky rád vzpomínam na krásný dva roky prožité na Strahovských kolejích. Je to svět sám pro sebe.

Státní úředník žil plnohodnotný život bez mozku 44 let: A nikdo si toho nevšiml! Lepší a vtipnější titulek už dneska asi neseženu.

Patrasová situaci nezvládá: Hodně vína a pak žárlivá scéna na veřejnosti! Koho napadla? Stárnoucí alkoholička, která nemá rozum. V každý ženský vidí nepřítele a potenciální mrdnu, která ohružuje její úžasný a romantický vztah. Já bejt Felixem, tak sem s nervama v prdeli a odstěhuju se, protože vím jak je únavný, když stará začne magořit a v každý ženský vidí konkurenci. Jestli má Felix na talíří každou kundu, která se k němu přiblíží na deset metrů, je s podivem, že Dádu ještě neposlal do prdele. Já sem pragmatik, ale mařka, která přechlastá i chlapa nemůže bejt jistotou, že ve starším věku zvládne péči o svého partnera, který ji umožnil pohodlný a zabezpečný život. Jo, sem kurva šovinista a sexista, měnit to nechci, na to už sem příliš starej a moc chytrej.